smutný

21. července 2007 v 21:09 | Emo girl |  básničky
Tohle je pěkný mám to z blogisku baruuska92.blog.cz
ráda to čtu pořád do kola
Marno je na vodu plynoucí psát,
písmena začnou tancovat.
Marnější ještě na duši muže psát,
jenž nechce tě milovat.
Já vás měl rád a na dně srdce podnes
vás chovám snad a touha nezhasla.
Nechci však víc vám vyčítat svou bolest,
vy nesmíte být proto nesťastná.
Já vás měl rád, tak mlčky, bez naděje,
hned žárlivý, hned plachý byl můj cit.
Dnes modlím se, ať s druhým bůh vám přeje,
tak něžnou lásku ještě okusit.
Slzičky slzy
změňte se v oblázky,
aby vás ucítil
kdo po mě šlape-
aby šel jemněji
než umřu z nelásky.
Proč být jen smutná
a ne se smát,
proč být jen dospělá
a ne si hrát,
proč jenom pospíchat
a nesnažit se,
druhým kousek sebe dát?
Stromy jsou v maškarním
aby nikdo nepoznal,
jak se bojí zimy-
a já se usmívám
aby nikdo neuhodl,
jak se mi chce plakat..
Srdce svý ze zlata na dlani nosím,
už mi ho neberte o to vás prosím.
Celé je rozbité,
v dlani se drolí,
to co z něj zbylo je pokryto solí..
Trápím se, pláču,
jak raněné zvíře,
nechám si ukovat železné mříže,
aby mě chránili před lidským zlem,
budu je nosit nocí i dnem..
Bát už se nemusím - mříže už mám,
už nikdy v životě si je nesundám..
S řasami vlhkými,
vzpomínám na tebe,
upírám oči své, upírám do nebe.
Hledám hvězdný svit,
klid a chlad měsíce,
možná jen úsměv tvůj, tvé oči nejvíce.
Netoužím po spánku,
po měkkém polštáři,
toužím po dotyku tvých prstů na tváři.
Marné je toužení,
zbytečné hledání,
dneska už ke tvým rtům jiná se naklání.
Viděl její smutnou tvář,
kterou smýval její pláč.
Viděl její oči uplakané,
její vlasy krásně rozcuchané.
Viděl její třesoucí se ruce,
cítil jak moc jí bolí srdce.
Netušil, že takhle bolí láska,
nevěřil, že tohle je ta kráska.
Ta kterou opustil a kterou miloval,
díval se na ni a litoval.
Chytil ji za ruku a prosil,
aby mu odpustila.
Ona vstala a navždy ho opustila.
Žárlivost je zvláštní způsob strachu srdce.
Bojí se něčeho co není,
ale co může být..
Bojí se zklamání a odloučení.
Bojí se myšlenky, že tě ztratí..
Jak těžké je ráno zas vstát.
Smát se, stále předstírat,
že můžu bez tebe žít..
Jak těžké je jít večer spát,
ptát se, zda měls mě kdy rád?!
A nechtít o tobě ani snít.
Jak těžké je necítit zlost!
Jen samota - nezvaný host.
Kéž nechci v tvém náručí být.
Jak těžké je říct si tak dost!
A spálit provždy ten most,
po němž chci zas k tobě jít..
Vzpomínáš si, jak sme u školy stáli a
před tvou mámou se schovávali
nebo když kapky deště padaly,
jak sme se poprvé líbali..
Nevzpomínáš, já to vím,
tobě za to nestojím.
Mrzí mě to, co se stalo,
kéž by se to vrátit dalo
Neměla jsem ti nejspíš podlehnout-
nemuselo to takhle dopadnout,
ale čas se žene pořád vpřed a
nevrátí se nikdy zpět.
Zamysli se trochu nad svým životem
nebo chceš jenom ubližovat všem?
Myslíš si, že o tebe budou všichni stát,
když si budeš pořád jen na něco hrát?
Vím, že máš na práci jiný věci,
než poslouchat moje blbý kecy,
ale chtěla sem ti říct,
že tě pořád ráda mám a
stále doufám,
že na to časem přijdeš sám..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irime15 Irime15 | Web | 9. října 2007 v 21:24 | Reagovat

Ahoj, mohla bys prosím k té poslední básničce přidaj jako zdroj můj blog, protože baruuska92.blog.cz to má z mýho blogu, díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama